Pavel Tsatsouline: Neboj se být sám

Jeden chytrácký novinář si dělal legraci z “chlápků, kteří hodně benčujou a pak zíraj do zdi”. Nic jsi nepochopil, borče. Tito pánové to mají totiž pěkně srovnané. Měl sis raději dělat srandu z chytrolínů-teoretiků, kteří “aktualizují svůj profil” a tweetují o svých kuřecích sendvičích mezi sériemi “bulharských dřepů”.

Kulturní postřeh. Dnešní mladí Američané se obávají být ponecháni osamotě. Pořád musí chatovat nebo smskovat a bojí se ticha. Jestli je to i tvůj případ, změň své návyky, a nebo se smiř s tím, že zůstaneš slabý.

Můj otec, sám se sebou a svojí sílou

Vládneme konečným množstvím nervové energie. Každý dobrý sporovec je když přijde na její využití jako Skrblík – vždy jí šetří a jen na důležité věci. Silný lifter odloží činku a deset minut do další série prostě vypne. Je sám, medituje, jedno jak způsob účelovnou obnovu nervové energie nazvete.

Porovnej s mnoha způsoby mrhání drahocenné nervové energie typickým týpkem z posilky. Nejhorším vysavačem energie široko daleko je to pekelné zařízení zvané mobilní telefon. Musel být vynalezen machiavelistickou myslí nenávidějící západní civilizaci se spalující touhou jí rozvrátit. A daří se jí to. Američané bývali známí pro svoje myšlení ve velkém, snění ve velkém a žití ve velkém. Tak teď už ne. Viz ona nová móda “zaznamenávaní života”. Chytrolín-teoretik si na tu svoji vychrtlou nebo tlustou tělesnou schránku připevní kameru a zaznamenává každou chvíli svého malicherného a bezvýznamného života…

Nech to trapné zařízeníčko v autě. Jestli si nosíš vlastní hudbu (což vzhledem k pitominkám hraným v posilovnách, které tlumí testosteron, není špatný nápad), obstarej si přehrávač, který je jen přehrávač. Žádné možnosti komunikace a žádne “appky”.

Sluchátka, kromě překrytí chlapeckých kapel Motorhead nebo Saxonem, omezí sociální interakci. Přál bych si, abych mohl kolem krku nosit hotelovou cedulku s nápisem “Nerušit!” , ale sluchátka a ještěří absence výrazu ve tváři fungují skoro stejně dobře.

Nenavazuj oční kontakt. Nesleduj okolí, dívej se do prázdna. Před několika lety jsem byl na powerliftingové soutěži svědkem zábavného výjevu. Jeden divák začal zběsile mávat na svého známeho, špičkového liftera. Ten byl v prostoru, kde se všichni rozcvičovali. A i když nebyl právě na řadě, jeho tisíc yardový pohled fanouška nezaregistroval. Ten si myslel, že lifter je nevychovaný. Já věděl svoje.

Nemluv. Konverzace, ať už přijemná či nepřijemná, využívá nervovou energii.

Neusmívej se.

Prof. Stuart McGill v knížce Ultimate Back Fitness and Performance vypráví fascinující příběh. Jerzy Gregorek, držitel vzpěračského světového rekordu z Polska, kterého jsem měl tu čest poznat, přemístil činku a byl připraven ji nadhodit – poslední pokus. Věděl že to má v kapse a vnitřně se pro sebe usmál. “Ne úsměv na venek, kterého by si někdo mohl všimnout, ale úsměv v mozku. Gregorek pokus skazil a přišel o vítězství. Prof. McGill usuzuje: “Několik lidí na vrcholové úrovni tvrdí, že úsměv potlačuje svalovou aktivaci. Existujou důkazy naznačující, že je to pravda. Může se ukázat, že maximální svalová kontrakce si vyžaduje odpovídající odhodlaný výraz!”

Kraus a Chen (2013) prozkoumali předzápasové fotografie konfrontujících se 152 MMA zápasníků a porovnali je s výsledky zápasů. Ti s neutrálnějším výrazem vyhrávali častěji. Zápasníci usmívajíci se méně také “častěji končili zápas knokautem nebo vzdáním se soupeře, častěji zasazovali vyšší procento siginifkantních úderů a častěji dostávali protivníka během zápasu na zem.” Další studie ukazují, že úsměv může být znamením podřízení se a že muži s vyššími hodnotami testosteronu se usmívají méně.

Neříkám, aby se z tebe stal nafoukanej pitomec. Jenom si úsměvy šetři mimo gym.

Síla je rozhodně individuální cíl. Můžeš mít trenéra, tréninkové partnery ale když na to přijde, je to jenom mezi tebou a železem. Neboj se být se železem sám.