“Když nevíš, čemu věříš, lze se dohadovat o všem. Všechno je diskutabilní. Ale když si za něčím stojíš, rozhodnutí jsou jasná.”
Pokud nebudeš ve svém tréninku brát zřetel na tento vhled pánů Frieda a Hanssona, jsi odsouzen k dekádám frustrace.
Dan Austin a Oleksandr Kutcher. “Díky moc, ale mám svůj vlastní systém.”
Foto: kredit Mike Lambert
Vezměte si tři hlavní powerliftingové systémy: Gallagherův, Simmonsův a Sheykův. Všechny tři fungují na odlišném souboru principů a využívají odlišný fyziologický fenomén.
Sheyko tě nechá dřepovat čtyřikrát týdně s velmi mírnými váhami, vysokým objemem a rozhodně ne do selhání.
Gallagher tě nechá dřepovat jednou týdně jednu sérii na maximum nebo blízko maxima.
Sheykův systém je uspořádaný přístup k metodě “greasing the groove” (projíždění dráhy). Časté submaximální procvičování změní motorické nervy v “supravodiče”, doplní zásobu kreatinfosfátu ve svalech a údajně stimuluje uvolňování růstového faktoru IGF-1.
Gallagherův systém se svým tvrdošíjným odmítáním lehkých dnů a vyšších objemů odsuzuje svalstvo k nižší hladině kreatinfosfátu, neboli paliva pro intenzivní kontrakce. Nedávný ruský výzkum ale ukazuje, že tato zjevná překážka je pro powerliftera vlastně výhodou. Vyšlo najevo, že sval s menším “zásobníkem” je náchylnější k tomu druhu mikrotraumatu, který stimuluje růst. Navíc, těžký trénink následovaný úplným odpočinkem způsobí, že se “nerozhodnutá” svalová vlákna změní v rychlejší poddruh.
Typický fanatik z posilovny, arogantně přesvědčený, že je chytřejší než Gallagher a Sheyko dohromady, si vytvoří svůj vlastní “lepší” hybrid těchto dvou systémů. Ruský systém je okamžitě zničen: vzpěrač je nucen k přetrénování s intenzitou, kterou si šetříval na soutěžní den. Americký systém se zadrhne, samotný mechanismus odpovědný za jeho úspěch je narušen přidáním lehkých dnů. “Jezdí jako loď a pluje jako auto,” jak se říkalo před pár desítkami let o hybridu auta a lodě.
Takový experiment by nikdy nenapadl trenéra amerického ani ruského týmu. Oba vytyčili velmi jasné hranice svých systémů a oba jsou příliš chytří na to, aby je překročili. Moudří muži vědí, že pokud neomezíte své možnosti, znemožníte rozhodování. Jak říká Paul Saffo, technologický prognostik: “Hledisko je typicky lidské řešení informačního přetlaku, intuitivní proces omezení věcí na nezbytně nutné, relevantní a zvládnutelné minimum.”
Neznamená to, že nemůžete nic získávat z jiných systémů. To, co se můžete naučit, je ale omezeno na lekce, které nenaruší DNA vašeho vlastního systému. Boris Sheyko například zařadil určité asistenční cviky z arzenálu Louie Simmonse, jako board pressy, ale nikdy by ho nenapadlo přidat “den max úsilí” a “den dynamického úsilí”.
Naše babičky to říkaly nejlíp: “Pozor na příliš otevřenou mysl, ať ti nevypadne mozek z hlavy.”
- Originál článku: Pavel Tsatsouline, When You Don’t Know, What You Believe, Everything Becomes An Argument
- Přeložila: Markéta Šmídová, Funkční trénink Praha
