Ron Swanson z Parks & Rec prohlásil o držení těla toto : “Bodej jako včela. Nevznášej se jako motýlek. Je to k smíchu.”
Trenér, kterého jsem pozoroval, tohle očividně nikdy neslyšel. Přišel jsem do gymu, abych pomohl kamarádovi s deadliftem, ale byl jsem tam moc brzy. Seděl jsem v rohu na posilovacím stroji a krátil si čas pozorováním cvrkotu. Trenér se věnoval svému vlastnímu workoutu. Uchopil držadlo vysoké kladky a zaujal postoj, který bezpochyby považoval za “funkční” a ladný. Vypadal jako Neko Ashi Dachi inspektora Clouseau. Jediný rozdíl byl, že Peter Sellers se u toho dobře bavil a tenhle týpek byl vážný jako srdeční záchvat.
Jeho obličej nabral osvícený výraz, který měl zdůraznit ušlechtilost jeho osobnosti a počínání. Už jsem tento výraz viděl, tvářili se tak herci na plakátech k TV show The Americans. Myslím, že představovali sovětské špióny myslící na svou nehynoucí lásku k matičce Rusi.
Zkontroloval svůj výraz v zrcadle, udělal přítah a pak uskočil do strany houpaje se na laně jako Tarzan, a to si nedělám legraci. Jak letěl vzduchem, složil nohy pod sebe, jako by chtěl napodobit kop s výskokem.
Jako dítě jsem pečlivě opatroval zahraniční časopis o bojových uměních s Joe Lewisem na obálce. Tento šampion plnokontaktního karate byl známý pro svůj Tobi Yoko Geri, naskočený stranový kop. Byl tam, s pravou nohou nebezpečně napnutou a levou složenou pod sebou posílal některého méně šťastného protivníka na onen svět… Nemůžu vědět, jestli ten trenér v gymu někdy viděl Lewisův kop, ale jeho práce nohou naznačovala, že ano. Jediný problém byl v tom, že bodal jako motýl…
Byl tak zaměstnaný snahou o ladnost, že mu úplně unikl smysl. Ladnost není cíl, ale vedlejší účinek trénovaného výkonu.
Není pochyb, že vrcholový sportovní výkon – pokud zrovna nejde o něco tak umělého jako rychlostní chůze – připadá krásný i nezasvěceným. Mrtvý tah Johna Inzera nebo Maxima Podtinnyho je poezie v pohybu. I v případě, že je pohyb proveden s vysoce neobvyklou technikou, vypadá obvykle ladně, pokud jde o elitního sportovce. Inzer a Podtinny mají učebnicovou techniku; Konstantinov ani trochu. Stejně jsou ale jeho deadlifty s ohnutými zády pozoruhodnou potěchou pro oko. Biomechanik by to mohl rozebrat a žasnout nad tou efektivitou. Inženýr by prohodil známou hlášku: “Když to dobře vypadá, tak to dobře poletí”.
Před pár lety jsem měl se svou ženou to potěšení sledovat Michaila Baryšnikova tančit. Ačkoli moje matka je bývalá profesionální primabalerina, o tanci nevím vůbec nic. Což nebránilo tomu, aby mě výkon mého krajana extrémně nadchl. Žádný nadbytečný pohyb a všechno vycházelo ze středu těla; Baryšnikov se pohyboval jako bojovník. Naproti tomu na to, co prováděli tanečníci ve vedlejších rolích, se nedalo koukat. Vyhazovali nohy do vzduchu a dodatečně vrtěli zadky. Biomechanicky to nedávalo smysl. Esteticky to bylo přímo odpudivé.
Snažili se být ladní. A ladnost nemůže být strojená. Snaž se o ni a ona ti unikne.
- Originál článku: Pavel Tsatsouline, StrongFirst Chairman, If It Looks Right, It Flies Right
- Přeložila: Markéta Šmídová, Funkční trénink Praha
[events_list]
