Lepší prožít jeden den jako lev...

Téma tohoto článku vyplynulo z rozhovoru, který jsem vedl s jedním přítelem o tom, jak „nás železo naučí vše, co potřebujeme vědět“… i když jsem si jist, že jsem nebyl první, kdo s tím přišel. Mluvili jsme o tom, jak se vše, co se učíme v našem silovém tréninku, promítá do reálného života. Lze to vyjádřit různými způsoby, nicméně před nedávnem jsem absolvoval lekci, kde instruktor řekl něco, na co určitě nezapomenu, „Tak, jak děláme cokoliv, tak děláme vše ostatní.“ Fakt dobrá myšlenka…

Ve své kariéře si všímám jednoho stále se opakujícího tématu, ale myslím, že nejlépe to vystihl Rif: „Nejprve se musíme naučit cítit příjemně i při tom, co nám není zcela příjemné.“

Jerry Trubman, SFG, SFB, SFL

To je naprosto přesné. U mě osobně některé z nejlepších věcí, co mě kdy potkaly, vznikly na jisté úrovni nepohodlí… při určité tenzi, chcete-li. A naopak, ve svém životě jsem měl několik depresivních chvil, kdy jsem cítil, že stagnuji (myslím na film Na Hromnice o den více), kdy určitá hladina komfortu vyvolala pocit uspokojení. Určitě nejsem sám. Existuje hodně příběhů o sportovcích, jejichž cesta začala po nějakém extrémním osobním neúspěchu a kteří tuto bolest dokázali proměnit do něčeho výjimečného. Zdá se, jako by tato tenze byla nezbytně nutným předpokladem k tomu, aby v sobě našli svou výjimečnost. Nakonec i piano je pouhá dřevěná krabice plná drátů a kladívek. Ale krásná hudba zazní až poté, co tyto dráty napnete a těmi kladívky na ně udeříte.

Díky tenzi rosteme. Bez ní skončíme smutní a slabí. Bohužel jsme to už viděli na určité generaci mladých lidí. Asi víte, jaké to je mít co do činění s mladým „dospělým“, který si očividně zkazil celý život. Možná nedostal správné tovární nastavení. Je to zcela jistě důsledek výchovy, kdy mu všichni pořád zametali cestičku. Lidé potřebují velké překážky, a někdy potřebujeme doslova padnout rovnou na držku, abychom se naučili věci, které nás posunou dál. Když se pětileté dítě chová jako pětileté dítě, může to být na chvilku docela roztomilé. Když se tak ale chová 26letý člověk (a to zejména kluk), je to k pláči.

Našim studentům se někdy stává, že když se rozhodnout začít jíst nebo cvičit zdravěji, záhy musí čelit tenzi ze strany kolegů nebo dokonce i kamarádů či rodiny. Někteří z nás najednou zjistí, že jsou obklopeni samými negativními reakcemi. Nenechte se odradit a nedovolte, abyste se cítili, jako by vám ve vašem úsilí bránil celý svět; raději si tuto tenzi uvědomte a přijměte ji jako sílu, která vás posune dál. Všechny ty komentáře přicházejí většinou od lidí slabých (duševně i fyzicky), kteří místo, aby sebrali odvahu změnit své vlastní životy, se rozhodnou potlačit úsilí někoho jiného. Když jsem rozjížděl svůj gym, hrozně jsem se bál (sakra, pořád jsou dny, kdy se bojím), znal jsem ale rčení, které se pro mě stalo jakousi mantrou, když mě ten strach přemáhal:

„Lepší prožít jeden den jako lev, než tisíc dní jako ovce.“

Je to staré rčení pocházející z fašistické Itálie ze 30. let 20. století. V daném kontextu nemá moc pozitivní význam, ale ve skutečnosti se objevilo již ve Knize žalmů Starého zákona (chcete-li si přečíst původní význam, najděte si žalm 84:10). Často na tento výrok myslím, když se rozhoduji o něčem, co mi je proti srsti. A jelikož velká část našeho programu je opakem obecně vžitých názorů, tento výrok mi přichází na mysl docela často. Pokud to právě čteš, je docela pravděpodobné, že jsi vlastním přičiněním lev… a já cítím vděčnost a pokoru za to, že jsem součástí této komunity lvů.

Naše cesta vede dál…

O autorovi: Jerry je osobní trenér, lékař a skupinový fitness instruktor. Jeho tréninky se zaměřují na mobilitu kloubů, cviky s kettlebell a velkou činkou. Je vlastníkem The Protocol Strength & Conditioning v Tucsonu ve státě Arizona, v kterém vlastní i Vail Boot Camp. Jeho blog „The Healthy Addiction“ (Zdravá závislost) čte tisíce lidí z celé země. K odběru novinek se můžeš přihlásit na www.theprotocolsc.com.