Záchranný plán pro mimořádné situace

„Vždycky je to zábava, dokud se nikdo nezraní. Pak teprve začíná ta pravá legrace.“
– Bill Hicks

Potíž je v tom, že málokdy zranění vyvolá smích. Většinou se emoce rozjedou spíš směrem k šoku, pocitu bezmoci, paniky a strachu, k čemuž se později přidává i zdrcující myšlenka „Co to asi provede s mým pojištěním…“ (pozn. překl. Tyto zdrcující myšlenky ohledně pojistných smluv se dostavují zejména v americkém prostředí soukromých pojistek)

Příliš často odkládáme nepříjemnou potřebu sepsat si plán pro nepředvídané situace na vedlejší kolej. Jenomže tam jednou můžou i nejlepšímu vlaku zreznout brzdy a události se samy dají do pohybu.

Jsi připraven?

Mnozí z nás investují spoustu času i peněz do přípravy obsahu svých lekcí, soukromých hodin a různých událostí a neúnavně pracují na tom, aby naši klienti dostali to nejlepší. Cos ale krom přípravy materiálů udělal pro případ, že by se někdo z lidí, se kterými pracuješ, zranil, nebo měl dokonce nějakou katastrofální příhodu jako infarkt? To, jak si připravíš základní plán postupu pro mimořádné události, nejen chrání tebe a osoby, kterých se krizová situace týká, ale také si podle toho o tobě udělají obrázek okolo stojící lidé.

Prostory

• Příliš často se během události sejde příliš mnoho lidí v prostoru, který na jejich počet nestačí. Malá místnost plná lidí swingujících s kettlebells se podobá kuřáckému koutku u skladu výbušnin – možná to bouchne dneska, možná příští týden nebo napřesrok, každopádně jednou to přijít musí. Pokud prostory vlastníš ty, měj na paměti jejich kapacitní možnosti a připrav si obchodní a komunikační plán pro případ, že počet návštěvníků jedné nebo více tvých lekcí začne strmě stoupat. Jedna nešťastná příhoda stačí, aby se ti změnil celý život.
• Pokud organizuješ událost mimo své zázemí, určitě navštiv zařízení ještě před začátkem události, aby sis ověřil, že skutečnost odpovídá informacím, které ti poskytl majitel či manager zařízení. Zní to cynicky, ale majitelé prostor ti příliš častou řeknou to, co chceš slyšet, nebo ještě hůř, neřeknou ti nic moc, pokud se správně nezeptáš.
• Má zařízení, které užíváš, odpovídající možnost přístupu záchranných složek i s nosítky a dalším vybavením? Má prostory, kde lze zraněného ošetřit v soukromí mimo zraky všech ostatních účastníků lekce? Možná máte u vstupu certifikovanou plošinu pro vozíčkáře, která umožňuje vstup handicapovaným, ale je dostatečně velká pro dva záchranáře, pojízdná nosítka (naložená) a třeba i kyslíkové bomby? Budou muset záchranáři vykoumat, jak s nosítky proplout ven do sanitky skrz uzoučké poschodí?
• Jsou nouzové východy zatarasené nepoužívaným vybavením či rozbitými aparáty, které možná už měly být dávno vyhozeny, místo aby se proměnily ve věšáky? Pro osobu, která se potřebuje dostat do nemocnice rychle, je čas věnovaný „proklestění cesty“ drahocenný.
• Má zařízení odpovídající odvětrávání? Jasně, všichni si rádi myslíme, že se naši studenti či klienti potřebují utužit, ale nepoužívat v zařízení během veder klimatizaci není ten nejlepší způsob.
• Závěrem – znej možnosti zařízení a chovej se podle nich.

Nástroje

• Každý týden zkontroluj lékárničku, denní kontrola bude ještě lepší. Kdys naposledy kontroloval svoji lékárničku? Může to znít divně, ale lidem přijde, že si ve tvém zařízení jenom tak mohou vzít náplasti, obinadla, paralen, dezinfekční ubrousky, prostě cokoli, co se jim zrovna hodí. Kolikrát si skutečně potřeboval náplast nebo obvaz a v lékárničce jsi našel jenom zrezlý skalpel, dvě žvýkačky, papírek od náplasti, platíčko acylpyrinu prošlýho už za Husákovejch dob a samozřejmě taky prázdnou ruličku od střihací náplasti?
• AED (automatický externí defibrilátor) stojí peníze, ale zachraňuje životy. Ti, co v nedávné době navštívili kurz první pomoci a znají moderní doporučení pro kardiopulmonální resuscitaci, byli asi poučeni i o použití AEDčka. Pořízení AED tě může stát stejnou částku jako případné čtyři hodiny s právníkem, takže – kup si ho. Je to stejně důležitá věc, jako stroj na posilování zadku, cos vždycky chtěl. Pokud si pronajímáš prostory, zeptej se předem, kde mají AEDčko uložené. Když řeknou, že žádné nemají, tak si rozmysli, jestli skutečně chceš trénovat v takovém zařízení.
• Měj na poličce či ve skříni připravenou čistou zabalenou přikrývku a polštář. Možná budeš potřebovat někomu podložit hlavu či nohy. Ano, nouzově by to šlo i foam rollerem či lapami, nicméně pár čistých polštářků vytažených ze skříně může být pro zraněného o něco pohodlnější a na dotek příjemnější. Máš něco, čím můžeš padlého studenta přikrýt, než dorazí pomoc? Ano, v nouzi postačí i mikina, ale za pár babek bys na polici k těm dvěma polštářkům mohl uložit i čistou zapečetěnou izotermickou přikrývku.
• Měj čisté a neprošlé chladivé a hřejivé obklady. Máš zásobu chemicky aktivovatelných hřejivých a chladicích polštářků? „Myslím, že jsem je viděl v lékárničce.“ Nene, tam jsou jenom dvě žvejkačky a Husákovy acylpyriny! Jednou za rok kup nové hřejivé a chladivé polštářky a ty staré vyhoď. Pokud používáš cizí prostory, přines si polštářky s sebou. V sázce je tvoje dobrá pověst.
• Měj pomůcky, které budou k dispozici zraněným. Jaké pomůcky máš? Nastavitelné berle nebo kolečkové křeslo? Zranění nemusí vždy odjíždět sanitkou – nenuť je belhat se na parkoviště nebo k čekajícímu autu a připrav si pomůcky, které mohou v případě potřeby použít. Jestli máš dostatek místa, pořiď si levné kolečkové křeslo z druhé ruky.
• Vyvěs cedule s pokyny pro základní první pomoc na místa, kde je lidé uvidí a budou moci následovat. Je na zdi tvého zařízení či pronajatých prostor cedule se základní první pomocí? Tady je tip: když je na zdi cedule, tak se už někdo asi zamyslel nad bezpečností návštěvníků. To vypadá slibně. A co je důležitější, jsou někde základní instrukce pro případ, že zrovna nesleduješ všechny cvičící (třeba když potřebuješ odběhnout ven pro něco z auta, nebo musíš vzít telefon a na chvíli vyklidit parket), kterými by se ostatní mohli řídit, než se vrátíš nebo než dorazí záchranka? Znám kouzlo kresleného strýčka Rhabdo a lidskou touhou trénovat až do poblinkání, ale rozhodně není od věci vyvěsit pro studenty na toaletách (prosím, řekni, že máš toalety!) informativní cedulku s příznaky rhabdomyolýzy (pozn. překl.: Rhabdomyolýza je nebezpečný stav vycházející z nadměrného tréninku nebo třeba ze závalu těla troskami při zemětřesení, při němž se rozkládá tkáň kosterního svalstva, jehož mikročásti pak putují do krevního oběhu, což může vést k selhání ledvin. Rhabdomyolýza se projevuje mimo jiné nahnědlou močí, svalovou slabostí a bolestí, nevolností a zvracením. Při podezření na rhabdomyolýzu voláme záchranku.). Pokud si pronajímáš prostory, které takové cedulky nemají, je to náznak toho, že jsi na špatném místě.
• Když to zjednodušíme, ty jsi zodpovědný za to, že znáš prostory, ve kterých trénuješ a učíš lidi tak dobře, abys nikdy nemusel říct, žes „Myslel, že…“ nebo „Nevěděl, že…“

Plán

Dost výstižně se říká, že se i nejlepší plán bitvy rozpadne při prvním výstřelu. Jenže to není žádná výmluva, proč se přípravě bojového plánu vyhýbat! Je to připomínka toho, že dobře promyšlený plán může v prachu bitvy a při zjitřených emocích krizového stavu způsobit rozdíl mezi nepříjemnou zkušeností a totální katastrofou. Věnuji pár chvil vytvoření vlastního bojového plánu krizových situací.

• Každý má své úkoly v každodenních úkolech údržby bezpečnostních opatření. Mnozí z nás obýváme prostory, kde můžeme často nebo alespoň občas pracovat i sami. Řešení krizové situace může být snadnější, pokud se přidají další jedny či dvoje ruce, ale když se něco přihodí, musíš se mít k dílu, ať už jsi v týmu či sám. Mít opakovatelný soudržný plán pro krizové situace je možná nejlepší možná obhajoba, která nastoupí ve chvíli, kdy odjede sanitka a nastoupí právníci.
• Pokud máš tým spolupracovníků, přiděl každému z nich odpovědnost za pravidelné týdenní úkoly. Výše jsem zmínil třeba to, že je potřeba alespoň jednou za týden zkontrolovat lékárničku. To je příklad údržbářského úkolu, který je potřeba provádět jako pravidelnou samozřejmost ať už každou hodinu, nebo denně, či jednou za týden. Mezi takové úkoly může patřit i kontrola, zda nejsou porušována bezpečnostní opatření, zatarasené východy, jestli není třeba opravit poškozené vybavení či jej nahradit novým, jestli jsou toalety čisté (což se řadí na první příčku mezi důvody, proč lidé opouštějí gym a hledají nový), nebo odklizení suti z prostor či z parkoviště. Poslední dvě jmenované činnosti patří sice mezi ty nejméně lákavé, ale vrátí se ti i s úroky v podobě udržení zákazníků a jejich bezpečnosti. Střepy nebo rozbitý asfalt na parkovišti jsou nebezpečné a v některých státech kolem toho můžeš mít i oplétačky týkající se odpovědnosti za škodu na zdraví způsobenou špatným stavem tvého majetku. Špinavé záchodky jsou výtečnou živnou půdou pro všelijaké hnusárny – a co si budeme povídat, jaká je asi pravděpodobnost, že si pak lidé půjdou umýt ruce předtím, než se vrátí na plac a čapnou nějaké vybavení
• Pokud jsi vlastník prostor, tak si můžeš vybrat, jestli každý den přijdeš o hodinku dřív a uděláš údržbu, nebo jestli si na nejméně přitažlivé úkoly najmeš úklidovou službu a sám se budeš věnovat důležitějším věcem. Je to jako čištění zubů – aby se předešlo problémům, měla by se pravidelná údržba stát zvykem.

Když už máš plán pro pohodové časy, co plán pro případ pohrom?

• Nejdříve se podíváme na zařízení, kde pracuje více lidí. Každý by měl vědět, co má dělat v případě zdravotního kolapsu či zranění a znát i role ostatních členů týmu. Nejlepší je, aby byla každá osoba schopna zastávat různé úlohy. A jaké jsou tedy role?
• V první řadě je potřeba koordinátor, což je osoba, která dává pokyny všem, co během krizové situace pomáhají. Koordinátor své spolupracovníky posílá pro lékárničku, nechává je podpírat hlavu či nohy zraněného, volat záchranku nebo kontaktní osobu zraněného, zatímco sám zůstává se zraněným a sleduje jeho reakce a celkový stav. Ne každý může dávat pokyny, je potřeba mít hierarchii velení. Když si přidělíte role ještě před tím, než se něco přihodí, ušetříte drahocenné minuty, protože se vyhnete dohadování ve chvíli, kdy času není nazbyt. Koordinátorská pozice může rotovat, nebo prostě na začátku akce všem řekneš, jaká bude velicí struktura.
• A co když učíš lidi sám? V takovém případě se z tebe stane koordinátor i pomocný tým v jednom. Když pracuješ sám, měj u sebe vždy mobil. Přepni si ho na tichý režim, abys neměl nutkání brát příchozí hovory, ale měj ho vždy při sobě. V případě nutnosti volat záchranku tak nemusíš opustit zraněného.
• Pracovat sám neznamená, že v případě krizových situací nemůžeš využít ostatní přítomné. Pokud vedeš skupinové tréninky, tak by všichni měli vědět, kde se nachází lékárnička, přikrývka, AEDčko a další materiály zmíněné výše (nejlépe, když je to všechno pohromadě na jednom místě), aby ti přítomní byli v případě potřeby schopni pomoci a rychle vše najít.
• Příprav si scénář. Když někdo omdlí, víš, na co se ho máš zeptat, jakmile nabyde vědomí? Víš, jaké léky bere? Pokud ne, zeptej se ho hned, abys tuto informaci mohl předat záchranářům v případě, že na postiženého znovu přijdou mrákoty.
• Když se něco přihodí, zaznamenej si detaily, hned jakmile to jde. Ať už jsi sám, nebo pracuješ v týmu, připrav si a měj při ruce formulář pro záznam mimořádné události. Detaily se časem ztrácí a vzpomínky se po opadnutí adrenalinového shonu rozmlží, takže je důležité co nejrychleji shromáždit písemně co nejvíc informací. Tvoje pojišťovna tě za to bude milovat a až budeš ty nebo zraněný nárokovat pojistné plnění, bude tě mnohokrát žádat o kopii formuláře. Když navštěvuješ nebo když si pronajímáš cizí prostory, měla by tvoje cestovní brašna zahrnovat i prázdné formuláře pro záznam případné mimořádné události. Co kdyby, že (pozn. překl. V USA jsou tyto formuláře tzv. „incident report forms“ poměrně běžné, neboť jsou vyžadovány soukromými pojišťovnami při žádosti o pojistné plnění. V našich krajích pojišťovna v případě soukromého např. úrazového pojištění vyžaduje zejména lékařské zprávy a stručný popis zranění. Každopádně je vhodné si přinejmenším poznamenat základní údaje o příhodě a nezapomenout při tom na čas a datum. Mimochodem, když záchranáři zraněného nakládají do sanitky, nemusí ještě vědět, do jaké nemocnice jej povezou, ale i to je vhodná otázka a příp. informace k poznamenání.).
• Prostory bys měl znát, jako by byly tvoje. I když využíváš cizí prostory, platí pravidla, které jsme zmiňovali výše. Pracuješ-li v týmu, stanov, kdo bude koordinátor, kdo volá záchranku, kdo bude odpovědný za přinesení lékárničky a potřebného materiálu. Pokud pracuješ sám, důkladně se obeznam s prostory tak, abys byl v případě potřeby schopen navigovat ostatní tak, aby pomohli tobě i postiženému. Určitě bys měl znát nazpaměť adresu, zvlášť pokud tě na místo někdo přivezl. Záchranáři budou potřebovat adresu zařízení, ne jeho název.
• Každý BEZ VÝJIMKY vyplní formulář s kontaktními údaji a prohlášení, že sport provozuje na vlastní riziko! Takřka všichni samozřejmě necháváme nové klienty podepsat prohlášení a vyplnit kontaktní údaje pro případ mimořádných událostí. Tyto formuláře ještě nabydou na důležitosti, pokud používáš cizí prostory. Jako cizí člověk nebo osoba zvenčí se musíš ještě odpovědněji připravit a být profesionální. Pokud zraněný také žije v jiném městě, než kde se seminář koná, pak je dobré se včas dovolat jeho kontaktní osobě – je to nejen ukázka laskavého přístupu, ale také si podle toho o tobě a tvé připravenosti a o tom, že máš věci pod kontrolou, daný člověk udělá obrázek. Připravení lidé, kteří vědí, co dělají, obecně čelí méně žalobám.

Vědomí, že máš plán pro krizové situace a že u tebe probíhají i činnosti na podporu bezpečnosti se docela podobá tomu, když máš v kapse minci. Možná ji nebudeš potřebovat, ale vždycky víš, že tam je.

A tohle vědomí může někomu změnit život.

• Originál článku: Mark Toomey, Emergency Action Plan Programming
• Přeložila: Pavlína „Mařenka“ Kroupová, Practical Hung Kyun Gym Praha

[events_list]